Selva

11. ledna 2010 v 19:11
6.7. Předpověď je špatná i na následující den, takže se plán mění následovně: junior s rodinou přijede co nejdříve a při změně větru na příznivý směr přeplujeme do nejbližšího kanálu. Odtud bude Ophelie pokračovat s novou posádkou po kanálech a řekách až do Německa.

Dopoledne nakupujeme, koupeme se v místním bazénku. Na večeři nás pozval Honza do místní přístavní restaurace (u příležitosti již dříve zmíněných
narozenin). V restauraci
obsluhovali studenti-slováci. Večer zakončen tradičně lahví vína na palubě Ophelie.

7.7. Ráno procházka po městě. V poledne vaříme špagety. Odpoledne dorazil autem junior s rodinou (5 lidí). Táta s juniorem provádějí nutné opravy (nesvítící trikolora na stěžni, čerpadlo na vodu, elektrika).
Dle předpovědi se otáčí vítr. Příznivě má foukat ale jen 12 hodin. Platíme 2 noci stání 116,10 Eur. V 6 večer seniora Fialu na palubě nahrazuje Fiala junior a vyplouváme kurzem do francouzského přístavu Agde. Senior s rodinou pojedou do Agde autem a v přístavu se setkáme.

Fouká zadobok, nádherná plavba na plachty rychlostí 7-8 kn k severu. Ve 4 ráno jsme u přístavu. Podle mapy v notebooku kličkujeme s Fialou mezi skalisky a mělčinou. Když začne svítat budím tátu a Honzu a jde se na přistání.

Agde je velký přístav s hotely a luxusními rezidencemi. Mít před barákem molo s plachetnicí, za barákem garáž a silnici -no paráda. Plujeme sem a tam, hledáme jeřáb a pak tankovačku. Během dopoledne se shledáváme s Fialovcema cestujícíma v autě. Vyměňujeme dopravní prostředky.

Je skoro poledne, když já táta a Honza nakládáme konečně bágly do Fialů auta a startujeme k domovu. Máme před sebou Francii, Švýcarsko, kousek Rakouska, Německo a konečně Prahu.

Je 8.7.2007, 5 hodin ráno a po 19 hodinách jízdy a ujetí cca 1500 km jsme v Praze.
 

Roses

11. ledna 2010 v 19:10
Do Roses jsme se trefili na druhý pokus. Poprvé se nám povedl rybářský přístav, ale za to fakt nemůžu. Jiný přístav na mapě zakreslený nebyl. Na druhý pokus jsme najeli bez ohlášení do jachetního přístavu. Marinéro na člunu nás začal stíhat a děsně nám vynadal - samozřejmě španělsky - takže jsme jen zběžně vytušili, že to bylo kvůli ohlášení se na přístavní vysílačce. No, zatím to nikde nechtěli a tak jsme výzvu na ohlášení přehlédli.

Na vjezdu skutečně byla velká tabule s nápisem VHF 9 .
Zakotvili jsme na určeném místě kolem půl desáté večer. Zřejmě nový, velký a zatím ne příliš zaplněný přístav.

Pravý čas vyrazit do města na obhlídku. Tento názor sdílela bohužel pouze polovina posádky. (já a Honza). Program obvyklý:
-procházka po místním korzu
-ochutnávka místního vína
Druhý den (4.7.) mrholí. Předpověď hlásí kulminaci vichřice na ráno a pokles síly větru od poledne. Vyrážíme v 11h směr Port de Bouc. Na otevřeném moři je prudký nárazový vítr až 30kn a nepříjemné vlny. Po hodině plavby velí owner (Jirka) návrat zpátky do Roses.

Tentokrát kotvíme navolno na pláži. K obědu je guláš s knedlíkem (vařím já)
Odpoledne odplouvá výzkumný team na výpravu na rekonstruovanou kamennou pevnost. Bereme si do batohu pro jistotu pumpu na člun. Po poradě s místními a téměř horolezeckém výkonu jsme si proklestili trávou a nepořádkem cestu na kopec k pevnosti. Na zpáteční cestě bereme obvyklé zásoby: víno a olivy. Člun je polovičnía tak dohustíme. Návrat komplikuje sílící vítr. A po sprše v maríně se vracíme na loď.

Celou noc držíme hlídky. Loď se točí na bóji kolem dokola a tak GPS hlásí každou chvíli "utržení kotvy". Posádka z vedlejší lodi organizuje záhadný manévr. Tahají za sebou k ukotvení motorový člun, který má zřejmě něco s motorem a zůstal na kamenitém vlnolamu u břehu. I naše kotva povoluje a tak v 5 ráno musíme také překotvit.




5.7. Druhý pokus o přeplutí do Port de Bouc. Vyrážíme v 10:00. Na otevřeném moři fouká 5-6Bf ze severu. Probíjíme se proti mohutným vlnám na motor rychlostí max 2kn. Snažíme se nemyslet na variantu, kdyby vysadil motor. Odvážlivci, které jsme potkali, plují na refované plachty a chvílemi jim mezi vlnami vidíme jen část stěžně.

Rozhodujeme se pro přiblížení ke břehu a podél pobřeží s větrem v zádech se schovat v přístavu Puerto de Selva.

Po 8mi hodinách trápení (já modlení) přistáváme o 60mil severně od místa, ze kterého jsme ráno vypluli. Pohled na ten samý kopec z druhý strany je dost frustrující. Přistáli jsme v přístavu Puerto de Selva. Vyvázali jsme se u pumpy a vypili na jeden zátah láhev rumu. Část posádky odmítá pokračovat.

Dostáváme místo na kotvení a s majitelem-Fialou juniorem je telefonicky domluvena změna plánu. Konečné rozhodnutí je odloženo na ráno dle čerstvé předpovědi počasí.

Blanes

11. ledna 2010 v 19:09
Po půlnoci jsme minuli Barcelonu. Vítr lehnul, pokračujeme na motor. V pět nastupuji službu a zvedá se vítr. Křižuju podél pobřeží 5 mil před Blanes a čekám na svítání. 1.7. v 7:50 vjíždíme do přístavu Puerto de Blanes N41, 40,374 E2 47,842. Přístav je naplněný k prasknutí, kotvíme u pumpy.
K snídani je obložená mísa s pršutem a vůní nafty. Po otevření kapitanátu dostaneme místo 37E. Sprchy a WC na kartu. Naši 3,5m širokou Ophelii jsme nacpali do 2metrového prostoru mezi lodě za pomoci a pochopení majitele z jedné ze sousedních lodí, který si tam dělal údržbu.



Odpoledne se zatáhlo a vedro polevilo. Vycházka
do luxusní čtvrti na kopci nad přístavem. Nádherný výhled na okolí. Večer nákup pečiva a pivko v přístavní hospodě. Ráno řev racků. Den lenošení na pláži, výlet na pobřežní šutry, nákup suvenýrů na korzu, k obědu lančmít a brambory. Večer mazání spálenin, praní prosoleného prádla. Plánujeme další cestu, pijem víno, přikusujem olivy.
3.7. ráno nákup zásob na další cestu.



V plánu je cesta do našeho cílového přístavu-Port de Bouc.
Předpověď počasí pro Lyonský záliv je špatná, hlášen vítr až 8Bf - předběžný plán počítá se zastávkou v Perpignonu - 50 mil (+ rozkreslení náhradní varianty). Opuštění Blanes v 11:00. Odpoledne polevuje vítr. Pomáháme si motorem a volíme náhradní variantu - bližší Puerto de Roses, kam doplouváme se západem slunce kolem 21:30.
 


Formentera

11. ledna 2010 v 19:09
Vážení, zde vkládám omluvu, že vyprávění nepokračovalo realtajmově, protože během plavby došlo k poruše invertoru, jako

zdroje napájení pro notebook a tak bylo nutno šetřit strojový čas ntb na nezbytné činnosti jako navigace a pod.


Formentera

Takže jak už jsem předeslala: nastavený kurz 30° od Torreviaje dovolil maximálně obeplutí nejbližšího výběžku pevniny.
V noci se vítr fakt nakonec stočil. U misu Cabo De La Nao dvoučlená námořní rada (já a Honza) rozhodla, že se stočíme kurz na Formenteru. Ostatní se hlasování zdrželi, protože v táhlých vlnách tvrdě spali.
Ráno - natáčení východu slunce nad Ibizou. V 11 dopoledne, 28.6. vjezd do hlavního přístavu. Přistáli jsme po předku, dle dobrého zvyku opět mezi luxusními jachtami na hlavním molu před nóbl restaurací.
Dle očekávání nás opět přišli vykázat. Vyžádali jsme si alespoň 4 parkovací hodiny. Na chlazený pivo, přihlášení v přístavu, obhlídku situace a oběd.
Přístavní taxa je 97Eur, což se nám vůbec nelíbí, ale na kapitanátu nám poradili zakotvit ve vnitřním jezírku za přístavem, kde je to zadarmo. Nákup, pivo a jdeme vařit oběd: Guláš s rýží. U čerpačky se uvolnilo místo, odvazujeme loď a nahazujeme motor a couváme ze stání. V kajutě se začíná valit dým z rozváděcího panelu. Přesto nás u tankovací stanice bez problému vyvazují. Hasíme elektroinstalaci odpojením
baterií v zadní batystě. Tankujeme 50 l nafty a vyháníme zápach spálených kabelů. Po nastartování se opět objevuje dým. Tentokrát z motorového prostoru pod schody do kajuty. Táta přestřihává hlavní přívodní kabel do rozvodnice. Rychle odplouváme na volné kotviště.
Kameny na dně se jeví podezřele vysoko, ale na vjezdové bráně je nakreslená trojka. Hloubkoměr samozřejmě bez proudu nefunguje. Hladký pohyb lodi vystřídá několik poskoků po dně kanálu a uváznutí. Vyprošťujeme náklonem lodi na bok a motorem. Kotvíme v zátoce před jezírkem. (Trojkou byla zřejmě myšlena maximální vjezdová rychlost v kn.)
Já a Honza jsme na palubě dopili láhev venezuelského rumu, pozorovali letadla odlétající z protější Ibizy a plánovali odjezd. Táta prokázal maximální genialitu. Vytrhal ohořelé dráty a s pomocí několika rezavých šroubováků, náhradních měděných drátů a izolepy postavil za Jirkovy asistence základní lodní elektroinstalaci znovu na nohy. Po rozchození splachování toalety se nálada mírně zlepšila. Vnitřní osvětlení, tekoucí vodu z nádrží, vrcholové světlo se podařilo též oživit, nicméně stále nebylo možné používat invertor a dobíjet počítače. Dalším problémem se ukázalo být napájení lodní GPS a noční podsvícení kompasu, bez kterých nebylo možné pokračovat v plavbě.
Další ráno vyráží táta s Jirkou v gumovém člunu na nákup součástek do města. Pro pozvednutí nálady přiváží z krámu kromě pojistek do invertoru i půlku hlávky červeného zelí Honzovi.
Po oživení GPS a podsvícení kompasu, následující po telefonické konzultaci s majitelem lodi, se můžeme vydat na další cestu. Vzhledem ke stavu lodi se rozhodujeme pro nejkratší cestu na pevninu a uvažujeme o urychleném předání lodi majiteli.
Vyplouváme 29.6. v 12:00. Slunečno, vítr 3-4Bf. Plánovaný kurz: 7,5km pod kurzem 4° k průplavu mezi Ibizou a Formenterou, dále po úhlem 65° a mezi Ibizou a TagoMago. Původně plánovanou návštěvu Malorky vynecháváme. Plujeme směr Barcelona a Mataro N41 31.570, E2 26.667. Cestovní rychlost kolem ostrovů je 3-4kn. Za Ibizou se otvírá opět volné moře a my
plujeme na zadobok kolem 6-7kn celou noc. Tlak stoupá. Rozkresluji dle ntb mapy eventuálních přístavů a jejich souřadnice k přistání.
Večer nám nějaký potvory sežraly návnadu na ryby. Podezření padá na delfíny, kteří kolem nás proplouvali.
30.6.- Honza má 60. narozeniny a tak nám uprostřed moře na oslavu vaří knedlo-zelo-vepřo. Následuje koupačka mezi tuňáky za polední flauty.

Torreviaje

11. ledna 2010 v 19:08
Poslední metry jsou nekonečný. Nemůžeme se přes vlny do přístavu probojovat. Vlny létají přes palubu a vítr dosahuje 14,5m/s. Z prvního stání nás vyhodili, zaplouváme to jiné maríny v téže zátoce a odpočíváme.

Snídaně: smažený vajíčka na cibulce a špeku. Proti salmonele a botulinu se jistíme slivovicí. Jirka s tátou si udělili bojový úkol obstarat olej. Za 2 hodiny se vrací s mimořádným úlovkem 5 l kanystru oleje za 18 Eur. Společně s čerstvými potravinami nakoupeno v Carrfouru téměř za městem.

Odpoledne koupání na pláži, odpočinek po probdělé noci. Přihlášení na kapitanátu. Požadováno tentokrát i pojištění lodi a kupní smlouva s otisky prstů. Kotvící lodě dostávají časové kartičky s čárovým kódem do koupelen spojených s wc; sprchování neomezeně. K dispozici je pračka a sušička na mince.

Po večeři je bojová porada o další trase a časování. Výsledkem je plán je přejet na Formenteru a Malorku ale vítr není právě plně příznivý. Uvidíme ráno.

Operace příďového okénka - přibyla mi k stávajícím 19 modřinám ještě boule na čele.

Večer korzo, na pláži u hradu z písku sedí chlap s kytarou a brnká něco dost nešpanělkýho. Při bližším oposlechu zjišťujeme, že je to český folk - asi Nedvědi.

Hospoda v boční uličce, vynikající chlazený pivo Mahon ve sklenicích z mrazáku.




Torreviaje ráno ( středa 27.6.)

Budíček po 8. Snídačka. Vítr NE až E. V 9:15 odrážíme. Plout přímo směrem na Formenteru (NE) se ukazuje jako nemožný. Maximální možný kurz stoupání na plachty je 30°. Na Baleáry je třeba kurz aspoň 65°. Plout 111 mil na motor se zdá být šílenost.
Plavba je klidná. Pozdě odpoledne jsme u Benidormu. Přes noc obeplujeme mis Cabo De La Nao a poplujeme dál na sever. Pokud se stočí vítr, přeplujeme na Baleáry.
Bavíme se historkami z plaveb a vázáním uzlů.

Garrucha

11. ledna 2010 v 19:07



V 16:00 kotvíme na mooringu ve sportovním přístavu Garrucha. Garrucha i sousední Mojacar vypadaji jak Marocká letoviska. Bílé domy s kupolemi, Maurský styl.

Parkujeme u tankovací stanice, která je přes siestu zavřená a na obrovských lihových plamenech tam vaříme pozdní oběd. Honzova specialita - luncheon meat s vajíčkem a bramborami. Posléze tankujeme 90 litrů (91Eur) a hafenmajstr nás posílá přeparkovat k molu mezi lodě. Parkovný stojí 30E na den plus 1E za žeton na sprchu na jednoho.
V koupelnách na kapitanátu ve sprše teče jen horká a za žeton jde do toho pustit studenou. Píše se na krabičce, že je to omezeno časově, ale ten interval byl tak dlouhý, že jsme nezjistili jak.

Večer - průzkumná procházka po městě, potom pivo a víno v lodi z vlastních zásob. Vývrtka ve výbavě chybí. Honza otevře láhev použitím 2 vrutů a kleští. Plánování trasy: Od rána má foukat západní vítr a od úterka večera se čeká stočení na severní vítr. To znamená, že bude výhodnější jet nejprve na severovýchod a po překonání výběžku za Cartagenou otočit na sever. Další cíl bude asi Alicante. Naštěstí je tentokrát po trase dostatek přístavů.

11 hodin pohodového, klidného spánku!!!

Pondělí ráno - hygiena, nákup čerstvé zeleniny a pečiva. V 11 odjezd. Vítr fouká západní ale dost slabý. Jedeme na zadobok asi 2,5 kn. Plánovaná trasa je 64° na bod N37 38.688 W 0 35.047 a potom 8° na Alicante.











Plavba je klidná. Až moc. Skoro nefouká. Ve 13hod. nahazujeme motor a jedeme do soumraku v určeném kurzu. Večer vítr sílí. U Cartageny napínáme plachty. Dopředu nás postrkují obrovský vlny. Rychlost až 6kn. Probíhá kontrola oleje a zjišťujeme, že měrka je suchá. Následuje mírná panika a strategická porada. Měníme cíl na nejbližší rozumný přístav - Torrevieja. Noc je jasná a svítí měsíc. Je mimořádně teplo. Snažíme se v uctivé vzdálenosti obeplout šutry na výčnělku Islas Hormigas.

Kolem 1 ráno se obloha potahuje a vítr hodně sílí, v severním směru je vidět bouřka. Na palubě vypuká poplach a přípravy na bouřku. Ale planý. Končíme ve 3 ráno naprostou flautou. Díky nulové rychlosti a tím i neovladatelnosti lodi se lodˇ snáší mimo kurz. Na mírný vítr se snažíme vyjet. Po rozednění zjišťujeme, že jsme v poli jakýchsi pevných mořských sádek, které samozřejmě nejsou v žádné mapě značeny, a ani v noci nebyly osvětleny. Vítr se stáčí a fouká od severu. Pozvolna sílí. Nelze plout přímo na cíl. Kolem 10 hodin jsme u pobřeží 5 mil pod Torreviejou. Nahazujeme motor a valíme podél pobřeží na sever. Všichni se tiše modlíme ke kontrolce mazání motoru.


Malaga

11. ledna 2010 v 19:05

Malaga poprvé


Odlet Praha 21.6. v 20:45
Přílet Malaga 22.6. v 0:15

Venku luxusních 26°C. Taxík do přístavu: 8 mil - 20E. Taxikář mluví pouze španěsky. Ophelia kotví v obchodním přístavu vedle několika luxusních jachet a jedné makety lodi z 16. století. Obchodní přístav v Malaze je nedobytná pevnost, obehnán vysokou zdí + plot. Lezeme dovnitř dírou v plotě a přes ostnatou zábranu.
Jirka na nás čeká od pondělka. Vítačka, vybalení, přípitek slivovicí, vyprávění.

Ve 3 ráno přijíždí na pravidelnou kontrolu policajti, kteří téže nemluví jinak než španělsky. Chtějí vědět, kdy zaplatíme a vypadneme. Ve 4 večerka.




Malaga podruhé

8:45 snídaně, odchod na nákupy do tržnice.
Předpověď počasí: vítr se bude točit z W a SW na E, 3Bf, takže na plavbu na východ podél pobřeží teda nic moc. Po nákupu proběhl průzkum lodi, úklid lan, drobné (ale fatální) opravy: odmotání chuchvalce lana z vrtule motoru. Učíme se vařit na lihu. Revize hasícího přístroje. Školení odsluhy motoru. Oběd - zavařený guláš a těstoviny. Technika selhala, oba notebooky jsou vybité a mapy máme až od Cartageny. Vypisuju přibližné souřadnice pro nastavení GPS na papír.

Lekce obsluhy motoru. vypouštíme nežádoucí vodu z kýlu, doplňujeme vodu do nádrží. Loď získává drobný náklon na pravý bok. Zatím nevím proč.

Odchod na koupání. Chlapci přelézají zeď. Já lezu dírou v plotě. Koupání trvá asi 2 minuty. Teplota vody byla mírně podhodnocena - 19 stupňů. Podaří se rozchodit dobíjení notebooku z baterky lodi při zapnutém motoru.

Odjezd z mariny.

Nepodařil se. Kotva se nechce hnout. Boj pokračuje až do půl šestý. Při každém trhnutí za řetěz kotvy mizí sousedova mooringová bóje. Příčina je poměrně jasná. Zaseklá kotva za mooring. Neuvěřitelným štěstím - spíš zázrakem, se nám podařilo v pátek večer ukecat příjezd potápěče. Jeho cesta do Malagy trvá 2h. Netrpělivě čekáme. Mezitím opět policejní kontrola. Potapěčův osvobozovací zásah trval asi 2 minuty a stál 120Eur.

Konečně vyplouváme v 20:22. Ale aspoň nám zůstala kotva. (na lodi jediná) Motorujeme z přístavu. Loď je nakloněná, stále nevíme proč. Při západu slunce vplouváme pod kurzem 135° z přístavu do moře. Plánovaná trasa je pak 90° ve vzdálenosti asi 15km od pobřeží.. Vítr vůbec nespolupracuje.

Střídáme směny. Stáčí se vítr, kolem 1hodiny už máme kurz na Afriku. Ve 3 začíná divný funění a frkání střídavě na obou bocích. Vítr sílí, rychlost stoupá na 3kn. Vlny stále rovnoměrný a táhlý. Funění houstne. Do 3 sedím na palubě s Jirkou. Od 3 ráno jsem už ve službě sama. Kolem lodi je asi 6 bílých hřbetů. Kluci delfíní se mnou drží službu až do 5ti. Následuje téměř flauta. Předávám službu Honzovi se slovy: "Už je pět". Honza je zmaten neboť GPS ukazuje čas UTC a všude je strašná tma.





Ráno 23.6.

Stále téměř flauta. Nahazujeme motor, takže můžu dobíjet ntb. První oběť mořské nemoci je táta. Opakovaně obětuje bohům snídani. Máme za sebou teprve asi 80km z Malagy. Projede kolem nás nějaká 7 metrová potvora a stříká ze hřbetu vodu. Nestačíme se divit, že jsou tu velryby. Mám služby zase od 11ti. Mám naspáno od úterka do soboty dohromady kolem 7mi hodin. Obědvám redbull. Kontrola navigace. Kurz 90°, další změna kurzu se čeká na úrovni Almérie (za 110km). N 36 37.813 W 2 10.162

Od dopoledne se dereme proti až 4m vlnám. V lodi vzniká chaos a drobné závady. Soustředěně otloukáme sebe i nábytek. Nedá se uvařit nic než čočková polívka a to ještě s vypětím všech sil. 1 miska s polévkou nabírá při vlně švunk a zastavuje se až o skříňku. Polévka končí v šuplíku.

Táta je na dietě, opakovaně krmí ryby čajem. Plavba pokračuje ve stejném stylu. Uklidňujeme se myšlenkou, že vítr se na večer utiší. Odpoledne vítr ustává, vlny nikoliv. Pokračujeme na motor tempem slabých 3 uzlů. V 8 večer začíná vítr sílit. Palubu zalévají spršky rozrážené vody. Dávám návrh na přistání v maríně asi 10km odtud, ale pokračujeme, protože přistání za tmy, větru a vlnách v neznámém prostředí je riskantní. Zvlášť když nemáme přední reflektor ani druhou kotvu.

Udržujeme konstantní východní kurz a ve vlnách a větru spíš jen poskakujeme na místě. Nejde propojení GPS modulu a notebooku a tak začínám šířit hysterii. V lodi se nedá existovat. Jsme na palubě v záchranných vestách a já ještě navíc v harnesovém postroji. Nikdo neví, jak se obsluhuje vysílačka. Táta opět krmí. Honzovi se podaří naladit kanál 16 nouzového volání.

Konečně se mi daří zprovoznit GPS a mapy, překresluju v podpalubí souřadnice majáků a signalizaci. Celou noc se posunujeme podél jižní Almérie. Na břehu za Adrou začínají o půlnoci na mnoha místech vypalovat ohňostroje.

My tři námořníci jsme na palubě a střídáme se u kormidla, Jirka nás jistí z podpalubí. V 5 ráno jsem usnula na lanech na lavičce kokpitu.Táta a Honza se střídaji do svítání. Po východu slunce upřesnuju souřadnice bodu otočky na NE a prověřuju možnost přistání a odpočinku. Bohužel je mizivá. Všude jsou skály. Trochu snídáme. Pokračujeme bohužel stále na motor v kurzu 45° podél pobřeží. Je šance trochu pospravovat následky adrenalinové plavby a vygrunovat. Dalším cílem je naplánovaný přístav Garrucha. Všichni jsme jak v těžkém draku. Je třeba se po dvou dnech a nocích plavby umýt a vyspat a nachystat se na přeplavbu na Ibizu...

Ophelia - úvod

11. ledna 2010 v 19:03

V hlavních rolích


Plachetnice: Ophelia: HUNTER 36: r.v. 1980, délka 36.7 stop, brutto tonáž 15t (prázdná 8t, domovský přístav zatím ještě New Port Richley, FL)

Kapitán: Josef Marek (táta)

Posádka: Gábi Marková, Honza Havlík, Jirka Fiala

Trasa: cca 800 nM, při S, SW přes Baleáry, při SE po západní straně, předpokládaná doba přeplavby 14 dní

Vybavení: GPS, vysílačka, 2x notebook, papírový mapy - ale až od Cartageny, kamera, foťák, píšťalka, 6x záchranná vesta, harnesy, byboat, kotva, rum

Kam dál